Pokračování ze včerejšího příspěvku.
Sebevědomí, proces sebereflexe, je znakem savců, zejména lidí. Prostřednictvím historie byli domorodí a domorodí lidé dnes více „vědomi si sebe“ než korporace, protože své akce plánovali nejen pro tuto chvíli, ale pro to, co se stane sedm generací do budoucnosti, „sebevědomí“ lidé nemyslí na jak jejich činy ovlivňují jejich vlastní život, přemýšlejí o tom, jak jejich plány ovlivňují život dětí jejich dětí.
Dnešní „plazí“ korporace ničí prostředí, aby uspokojily jejich potřeby a nemyslí na to, jak jejich činy ovlivňují budoucí generace. Činnosti korporací však skutečně ničí životní prostředí. Nyní čelíme realitě, kterou jsme tak změnili svět, čelíme vlastnímu vyhynutí.
„Plazí“ myšlení korporací způsobuje krize v dnešním světě. Tyto krize ohrožují naše životy a způsobují, že lidé uvažují jinak. Nové myšlení je „rozpačité“ a ptá se jinak: „Jak můžeme dnes napravit svět tak, aby byl bezpečný pro budoucí generace?“ Přemýšlení o řešení dnešních problémů a zajištění bezpečnosti světa pro budoucí generace je příkladem savčího myšlení nebo vědomí sebe sama.